„Oděl jsem vás v kůži, vložil jsem na vás nervy, a učinil jsem, že na vás vyrostlo maso. Pak jsem do vás vložil ducha, abyste ožili. I poznáte, že jsem. „ (Ezechiel)

Za života v těle se odehrává druhé vnitřní zrození člověka. Vnitřní zrození člověka – zrození v duchu – je série, či nekonečný proud proměn – transcendence – jejíž podstatou je sjednocení protikladných sil, skrze které se nám dává poznat nepoznatelné. Na cestě sjednocení dochází k sérii probouzení do vyšších stavů vědomí, které jsou iniciovány nikoliv arbitrárně z vědomého rozhodnutí člověka, ale z rozhodnutí samotné přírody a mohou být vědomě člověkem následovány. Tyto nastupující proměny vědomí se projevují jako životní krize, skrze něž se člověk učí nasměrovat svojí pozornost do hlubin vnitřního světa, do temnot lidské duše, kde poznává sám sebe. Transformace není jen proces, který nás učí poznávat sama sebe, ale znamená i rozpad starých struktur, vzorců chování a vztahování a budování nových. Proces sebepoznání je tedy nejen proces osobní proměny, proces zrající spirituality, který je samozřejmě následován i mohutnými změnami v psyché člověka, ve ztazích k druhým, potažmo k celému světu. Koncem sebepoznání není zbavit se krize, ale pochopit, že člověk morálně vědomě vyzrává až ke konečnému stavu, jež je člověkem pojmenován jako sjednocení. Síla vystupující z jednotného kořene, k němuž všichni vědomě či nevědomě směřujeme, je uložena hluboko v lidském nevědomí a dává se člověku manifestně poznat ve vnitřním světě přímo jako protikladná transformační síla, jež je v různých náboženstvích, filosofiích či mystických učeních nazývána různými jmény: Merkurius, Kundaliní, Éros či podobně a symbolicky je zobrazována jako had šplhající se po páteři (Brahmově holi, Jákobově žebříku, kmenem stromu) od kořene až k jejímu vrcholu. V průběhu jejího stoupaní prožívá člověk vnitřní utrpení hlubokých temnot, tak i blaženost nejvyššího světla, jež ho vedou ke spáse plného probuzení.
Hluboko v hlubinách temnot lidské duše sídlí JEDNOTNÁ inteligence – zdroj výše uvedené síly, jež svým rozsahem, tvořivostí, nekonečností a trváním přesahuje běžné lidské vědomí a jednotlivý lidský život. Je samotnou prozřetelností v nitru každého z nás. Proces transcendence je nejen cestou k poznání této inteligence skrze poznání sebe sama, ale hlavně také obrovský morální výkon , jež směřuje k uvědomění lidství. Tento proces má svojí vlastní psychologii, má svojí vlastní dynamiku, svůj vývoj, má své vlastní průvodní jevy, je prožíván člověkem a dává mu dar nejcennější – světlo poznání.