Ve svém přístupu se zaměřujeme na 7 základních bodů:
1. Psychologie osobnosti a analytické poznání
Poznat psychologii vlastní ego-osobnosti je zpravidla první krok v procesu sebepoznání. Bez znalosti osobní psychologie nelze poznat a rozlišit ego od Já, nelze rozvíjet další vhledy do povahy a smyslu toho, co se v nás a kolem nás děje. Nedílnou částí procesu sebepoznání je tedy i základní psychologický přehled a hlubinná sebeanalýza.
2. Vztahy – projekce a přenos
Nevědomé a nezpracované stránky duševního života se promítají do vnějšího světa, do osob a situací, ve kterých se denně ocitáme. My pak těmto osobám a situacím díky projekci přikládáme význam, který nemají. To je známý psychologický fakt. Nerozlišené projekce vytvářejí neproniknutelnou mlhovinu představ, která leží mezi mezi námi a realitou vnějšího světa. Bez rozlišení projekcí nelze poznat kdo jsem já a kdo jsi ty. Projekce je nevědomý akt, který se děje mimo vědomou vůli jedince. Osvojit si prakticky a teoreticky nauku o přenosu je podstatné nejen pro poznání sama sebe, ale i pro vytváření reálných a zdravých vztahů k lidem i k vnějšímu světu.
3. Rozvíjení a posilování řídících funkcí vědomí
Proces sebepoznání obohacuje vědomí o nevědomé obsahy, ale to má často na vědomí rozkladný vliv. Sociální méněcennost stoupá u člověka s tím, do jaké míry jsou jeho vědomé schopnosti narušeny právě aktivitou nevědomí. Proto je třeba neustále hlídat a upevňovat zralost vědomí ve vlastnostech které jsou nezbytné pro to, abychom dokázali žít praktický život, kráčet vytrvale k cíli a poznávat mysl a její hlubiny.
Vědomí má k dispozici 7 základních řídících funkcí:
– zaměřenost
– důvěra
– všímavost (pozornost)
– koncentrace
– reflexe
– vůle/energie
– rozlišování
– soucit
Tyto vlastnosti jsou nezbytným předpokladem civilizovaného vědomí. Snažíme o to, abychom dostali tyto funkce na dynamickou úroveň umožňující co nejhladší plynutí proměn.
4. Praxe sebepoznání
Praxe obsahuje techniky, které jsou potřebné pro propojení s vlastním vnitřním vedením. Jde o získání schopností nadhledu nad sebou samým, o schopnost vést vnitřní dialog s různými aspekty mysli, naslouchat vnitřním hlasům, naučit se pasivní i aktivní imaginaci, porozumět řeči nevědomí. Jde také o schopnost naučit se nezaujatě rozjímat nad životními tématy a situacemi.
5. Změna životních návyků.
Transformace je náročný proces v němž člověk musí snášet poměrně vysoké tělesné a psychické napětí. Proto je vytvoření podmínek pro každodenní péči nejen o ducha, ale i o tělo, nutností. Skromný životní styl, omezení stresu, duchovní praxe, fyzická, dechová cvičení a určité individuální tempo života, které není řízeno pouze kulturními návyky a společností, ale vyhází z hlubších potřeb jednotlivce. Je potřeba otevřít se přicházejícím proměnám, které od nás vyžadují nové způsoby bytí a k tomu musí být ustanoveny příslušné podmínky každodenního života.
6. Etika a (sebe)přijetí
Je proces, na nějž je třeba brát ohled už od samého počátku procesu změn. Prakticky souvisí pochopitelně s praxí meditace a s dalšími duchovními a psychologickými praktikami. Smyslem je očistit mysl. Na začátku se jedná o dokončení starých psychologických záležitostí, vyrovnaní se se zraněními a osobními konflikty, očistění se od nenaplněných žádostí a ambicí, od falešných představ, projekcí a přesvědčení, které stojí vždy v pozadí sebezničujících zlozvyků. Dalšími hlubšími nečistotami jsou však podmínky, které udržují mysl v napětí a v bolesti. Jsou to různé averze, vzdory, nechuť, emoce, neklid, chaos, nervozita, roztěkanost, tupost, lpění, či žádosti různého druhu, které brání dalšímu pokroku. Všechny tyto stavy přímo či nepřímo souvisí s našimi žádostmi či averzemi. Poznání a přijetí těchto stavů je tedy jednou ze základních podmínek pro další zdravý a tvůrčí život. Sebepoznání je tedy proces, který vyžaduje přijetí, soucit a hlavně čas a každodenní praxi pro jejich naplnění.
Zkrátka přenést vědomí a jednání ovládané bezděčným (emočně – pudovým) nárokem bytí k morálně volnímu, či etickému pólu bytí.
7. Meditace a poznání vhledem
Sebepoznání vyžaduje, aby se člověk naučil nevytěsňovat či neoddávat se svým špatným stavům, ale začal je pozorovat. To znamená, aby i přes pokušení zbavit se jich – na jedné straně, nebo se jimi nechat strhnout – na straně druhé, zůstal objektivní a udělal ze svého špatného stavu objekt svého pozorování a nedovolil mu tak stát se dominujícím prvkem ovládajícím jeho úsudek a chování. Aby se pokusil o to, aby k němu jeho emoce, nálady, úzkosti a podráždění hovořili. Dát jim příležitost vyjádřit se. Meditační praxe člověku umožňuje, aby – když ho přepadne špatná nálada, deprese, lítost či jiný stav – se nenutil k práci či jiným aktivitám, ale obrátil ke svým stavům pozornost a učil se je poznávat a přijmout.
Meditační praxe má nesmírný praktický význam pro každodenní životní realitu každého praktikujícího. Nejde tedy o to, jít pouze za pomyslným cílem sjednocení či osvícení, ale také o to získat vnitřní klid, koncentraci a vyrovnanost či jednoduchý otevřený nadhled nad životem, nad sebou. Otevřený ve smyslu chápat každou situaci jako příležitost k růstu a vnímat život jako řetězec neustálých proměn. Meditace také znamená získat přímý kontakt se životem, s bytím a s přítomnou realitou. Zkrátka mít jednoduše pocit, že jsem tu.
Nácvik meditace vytváří proud nepřetržitého uvědomění všeho toho, co nás v životě strhává, podmiňuje a ovlivňuje naše jednání a motivuje či demotivuje ve vztahu k životu, k ostatním lidem či k sobě samotnému.
Meditace vhledu je metoda postupného propojení vědomé a nevědomé mysli , která vede člověka k návratu do původního sjednoceného stavu.
Praktikování meditace vhledu vyprázdní a ovládne mysl. Ovládnutá mysl je prázdná, čistá, jasná a pronikavá mysl, která nikde nepoletuje, ale pevně spočívá v srdci přítomnosti.
Správná meditace:
• Rozvíjí schopnost pozorování vnitřního neviditelného světa
• Rozvíjí schopnost vědomého vnímání těla
• Zastavuje proud myšlení
• Rozvíjí schopnost cítění
• Rozvíjí možnosti prožitkové sebeanalýzy a analýzy vztahů
• Rozvíjí bdělost vědomí a koncentrační schopnosti
• Rozvíjí schopnost rozlišování a vhledu do podstaty duševních a tělesných jevů
• Vede člověka ke skryté podstatě a smyslu života
• Očišťuje duši od chtění, lpění a utrpení
• Osvobozuje od žádostí těla i smyslů a citových závislostí
• Sjednocuje tělo a ducha
• Zvyšuje citlivost a vede člověka k citovému chápání
• Zvyšuje klid, uvolnění a princip neusilování
• Vnáší energii do každodenního života
• Přináší radost a v konečném důsledku osvobozuje vědomí od podmíněností, závislostí bolestí a utrpení všeho druhu.