Home Metoda

Metoda

Ve svém přístupu se zaměřujeme na 7 základních bodů:

1. Psychologie osobnosti a analytické poznání

Poznat psychologii vlastní ego-osobnosti je zpravidla první krok v procesu sebepoznání. Bez znalosti osobní psychologie nelze poznat a rozlišit ego od Já, nelze rozvíjet další vhledy do povahy a smyslu toho, co se v nás a kolem nás děje. Nedílnou částí procesu sebepoznání je tedy i základní psychologický přehled a hlubinná sebeanalýza.

2. Vztahy – projekce a přenos

Nevědomé a nezpracované stránky duševního života se promítají do vnějšího světa, do osob a situací, ve kterých se denně ocitáme. My pak těmto osobám a situacím díky projekci přikládáme význam, který nemají. To je známý psychologický fakt. Nerozlišené projekce vytvářejí neproniknutelnou mlhovinu představ, která leží mezi mezi námi a realitou vnějšího světa. Bez rozlišení projekcí nelze poznat kdo jsem já a kdo jsi ty. Projekce je nevědomý akt, který se děje mimo vědomou vůli jedince. Osvojit si prakticky a teoreticky nauku o přenosu je podstatné nejen pro poznání sama sebe, ale i pro vytváření reálných a zdravých vztahů k lidem i k vnějšímu světu.

3. Rozvíjení a posilování řídících funkcí vědomí

Proces sebepoznání obohacuje vědomí o nevědomé obsahy, ale to má často na vědomí rozkladný vliv. Sociální méněcennost stoupá u člověka s tím, do jaké míry jsou jeho vědomé schopnosti narušeny právě aktivitou nevědomí. Proto je třeba neustále hlídat a upevňovat zralost vědomí ve vlastnostech které jsou nezbytné pro to, abychom dokázali  žít praktický život, kráčet vytrvale k cíli a poznávat mysl a její hlubiny.

Vědomí má k dispozici 7 základních řídících funkcí:

– zaměřenost

– víra

– všímavost (pozornost)

– koncentrace

– moudrost/zkušenost

– vůle/energie

– rozlišování

Tyto vlastnosti jsou nezbytným předpokladem civilizovaného vědomí. Snažíme o to, abychom dostali tyto funkce na dynamickou úroveň umožňující co nejhladší plynutí proměn.

4. Praxe sebepoznání

Praxe obsahuje techniky, které jsou potřebné pro propojení s vlastním vnitřním vedením. Jde o získání schopností nadhledu nad sebou samým, o schopnost vést vnitřní dialog s různými aspekty mysli, naslouchat vnitřním hlasům, naučit se pasivní i aktivní imaginaci, porozumět řeči nevědomí. Jde také o schopnost naučit se nezaujatě rozjímat nad životními tématy a situacemi.

5. Změna životních návyků. 

Transformace je náročný proces v němž člověk musí snášet poměrně vysoké tělesné a psychické napětí. Proto je vytvoření podmínek pro každodenní péči nejen o ducha, ale i o tělo, nutností. Skromný životní styl, omezení stresu, duchovní praxe, fyzická, dechová cvičení a určité individuální tempo života, které není řízeno pouze kulturními návyky a společností, ale vyhází z hlubších potřeb jednotlivce. Je potřeba otevřít se přicházejícím proměnám, které od nás vyžadují nové způsoby bytí a k tomu musí být ustanoveny příslušné podmínky každodenního života.

6. Očista mysli a (sebe)přijetí

Je proces, na nějž je třeba brát ohled už od samého počátku procesu změn. Prakticky souvisí pochopitelně s praxí meditace a s dalšími duchovními a psychologickými praktikami. Smyslem je očistit mysl od nečistot, které jsou skutečnou příčinou utrpení. Na začátku se jedná o dokončení starých psychologických záležitostí, vyrovnaní se se zraněními a osobními konflikty, očistění se od nenaplněných žádostí a ambicí, od falešných představ, projekcí a přesvědčení, které stojí vždy v pozadí sebezničujících zlozvyků. Dalšími hlubšími nečistotami jsou však podmínky, které udržují mysl v napětí a  v bolesti. Jsou to různé averze, vzdory, nechuť, emoce, neklid, chaos, nervozita, roztěkanost, tupost, lpění, či žádosti různého druhu, které brání dalšímu pokroku. Všechny tyto stavy přímo či nepřímo souvisí s odmítnutím. Přijetí je tedy jednou ze základních podmínek pro další zdravý a tvůrčí život. (Sebe)přijetí je proces, který se potřebuje čas a každodenní praxi.

7.  Meditace a poznání vhledem

Sebepoznání vyžaduje, aby se člověk naučil nevytěsňovat či neoddávat se svým špatným stavům, ale začal je pozorovat. To znamená, aby i přes pokušení zbavit se jich – na jedné straně, nebo se jimi nechat strhnout – na straně druhé, zůstal objektivní a udělal ze svého špatného stavu objekt svého pozorování a nedovolil mu tak stát se dominujícím prvkem ovládajícím jeho úsudek a chování. Aby se pokusil o to, aby k němu jeho emoce, nálady, úzkosti a podráždění hovořili. Dát jim příležitost vyjádřit se. Meditační praxe člověku umožňuje, aby – když ho přepadne špatná nálada, deprese, lítost či jiný stav – se nenutil k práci či jiným aktivitám, ale obrátil ke svým stavům pozornost a učil se je poznávat a  přijmout.

Meditační praxe má nesmírný praktický význam pro každodenní životní realitu každého praktikujícího. Nejde tedy o to, jít pouze za pomyslným cílem sjednocení či osvícení, ale také o to získat vnitřní klid, koncentraci a vyrovnanost či jednoduchý otevřený nadhled nad životem, nad sebou. Otevřený ve smyslu chápat každou situaci jako příležitost k růstu a vnímat život jako řetězec neustálých proměn. Meditace také znamená získat přímý kontakt se životem, s bytím a s přítomnou realitou. Zkrátka mít jednoduše pocit, že jsem tu.

Nácvik meditace vytváří proud nepřetržitého uvědomění všeho toho, co nás v životě strhává, podmiňuje a ovlivňuje naše jednání a motivuje či demotivuje ve vztahu k životu, k ostatním lidem či k sobě samotnému.

Meditace vhledu je metoda postupného propojení vědomé a nevědomé mysli , která vede člověka k návratu do původního sjednoceného stavu. 

Praktikování meditace vhledu vyprázdní a ovládne mysl. Ovládnutá mysl je prázdná, čistá, jasná a pronikavá mysl, která nikde nepoletuje, ale pevně spočívá v srdci přítomnosti.

Správná meditace:

• Rozvíjí schopnost pozorování vnitřního neviditelného světa

• Rozvíjí schopnost vědomého vnímání těla

• Zastavuje proud myšlení

• Rozvíjí schopnost cítění

• Rozvíjí možnosti prožitkové sebeanalýzy a analýzy vztahů

• Rozvíjí bdělost vědomí a koncentrační schopnosti

• Rozvíjí schopnost rozlišování a vhledu do podstaty duševních a tělesných jevů

• Vede člověka ke skryté podstatě a smyslu života

• Očišťuje duši od chtění, lpění a utrpení

• Osvobozuje od žádostí těla i smyslů a citových závislostí

• Sjednocuje tělo a ducha

• Zvyšuje citlivost a vede člověka k citovému chápání

• Zvyšuje klid,  uvolnění a princip neusilování

• Vnáší energii do každodenního života

• Přináší radost a v konečném důsledku osvobozuje vědomí od podmíněností, závislostí bolestí a utrpení všeho druhu.