Autorka: MUDr. Iveta Skálová – Špatenková
2. díl cyklu PSYCHOLOGIE MANDAL aneb CESTA K CELISTVOSTI
V první části seriálu o mandalách jsem nastínila tématiku čaker a čakrových mandal obecně. V tomto článku se budu věnovat konkrétní psychologii první čakry a představím vám mandalu harmonizující toto energetické centrum.
První čakra je na našem těle umístěna u kořene páteře (u kostrče). Energetickým a psychologickým obsahem první čakry je kmenová síla. Slovem „kmenová“ zde míním sílu skupinovou či kolektivní, která se v nás projevuje jako skupinová identita a skupinová či kolektivní přesvědčení. Na této úrovni v nás působí především rodinná a dále pak společenská, kulturní a náboženská přesvědčení a ta pak mají vliv na vytváření naší identity. Zde leží základ našeho psychického i fyzického zdraví, neboť emocionální i mentální stabilita má původ v naší rodině a prostředí našeho dětství.
Metaforicky můžeme téma první čakry vyjádřit slovy „Vše je Jedno“. Vyjadřují skutečnost, že celý náš život je celek, kde spolu vše souvisí. Že naše předsvědčení, rozhodování, to, jak a o čem přemýšlíme a jaké máme postoje, jak se cítíme a jaké je naše chování, má vliv na celý náš život. Zároveň tím, že souvisí s naším raným vývojem, odkazují na to, že toto všechno získává své základy v našem dětství.
Patřit do nějakého „kmene“ je naše prvotní potřeba, protože v raném období našeho života jsme na něm zcela závislí. A to nejen co se týká základních fyzických potřeb (jídlo, oblečení, obydlí atd.), ale především potřeb duchovních. Přijetí dítěte jako celku dává základ sebehodnotě, potvrzení jeho osobnostních kvalit dává základ sebejistotě a láska dává základ sebeúctě.
Rodíme se jako nádoba, ve které je již vše obsaženo a je v ní, obrazně řečeno, uložen i veškerý náš potenciál. V první fázi jsme ovšem nutně součástí rodiny a tudíž naše identita je primárně kolektivní. A právě na podmínkách uspokojujících naše primární duševní potřeby závisí to, do jaké míry budeme později schopni odlišit svou individuální osobnost od kolektivního průměru – do jaké míry budeme schopni být sami sebou.
Na zdraví naší první čakry se odráží to, jak se stavíme ke svým problémům vycházejícím z naší původní rodiny. Pokud si v dospělém věku, kdy již na ní nejsme vývojově vnitřně závislí, připadáme stále jako její oběť, měli bychom s tím začít něco dělat, aby nám tento postoj nezpůsoboval ztrátu energie a tím nás neudržovat v bezmoci a tak ještě více neprohluboval polohu vnitřní oběti.
V dospělosti je třeba podrobit svá přesvědčení důkladné inventuře a odlišit přesvědčení, která jsou pro nás prospěšná, od přesvědčení, které jsou jen hlasem naší původní rodiny a s naším vlastním a svobodným úsudkem nemají nic společného. Je třeba si uvědomit, že přesvědčení, která dědíme, jsou kombinací pravdy a fikce, a proces duchovního vývoje nás skrze situace a krize přicházející do našeho dospělého života nutí, abychom toto pochopili, pravdu od fikce rozlišili a přiblížili se tak více své vlastní vnitřní pravdě.
V některých případech probíhá tato inventura poměrně snadno, to tehdy, pokud si nepravdivost našich přesvědčení uvědomujeme. Nicméně toto je jen malá špička ledovce. Většina neprospěšných přesvědčení leží v našem nevědomí, protože jako malé děti jsme neměli šanci a ani nástroje udělat si ohledně nich vědomý úsudek, neboť dítě přebírá stanoviska rodičů jako pravdu a jako skutečnost. Neznamená to ovšem, že tyto vzorce jsou v nevědomí pevně uzavřené a my k nim už nikdy nebudeme mít přístup; znamená to pouze, že je třeba se vydat na cestu do krajiny nevědomí – na cestu sebepoznání.
Patřit do určité skupiny je velmi silný a intenzivní pocit. Tato síla se koncentruje v první čakře, a pokud bylo naše dětství zastřešené skutečně moudrými a uvědomělými rodiči, kteří nám poskytli lásku, přijetí a potvrzení naší hodnoty, je tato síla zdravá. A od ní se pak může začít odvíjet přirozená a člověku neoddiskutovatelně přírodou (osudem, Bohem) daná touha rozvíjet svou individuální sílu, zkoumat vlastní tvůrčí schopnosti a stávat se tak uvědomělým. Touha pohánějící nevyhnutelný osobní proces označovaný v hlubinné psychologii jako proces individuace.
Kdo z nás ale může s naprostou upřímností říci, že v sobě necítí temné dědictví projevující se vnitřními postoji k sobě sama typu nejsem dost dobrý, nejsem hoden pozornosti, lásku si musím zasloužit, nejsem tady vítaný, nevyhovuji apod.? A kdo z nás by se z tohoto zakletí nechtěl vysvobodit?
Chceme být uvědomělejšími = svobodnějšími, ale zároveň nás to naplňuje strachem, protože uvědomělost s sebou nese převzetí zodpovědnosti za svůj život – za všechny postoje k situacím, které nám život přihrává. Znamená to přestat se spoléhat ve svém jednání na legitimitu většinového konsenzu. Znamená to přestat být obětí života. Znamená to začít uzdravovat svou základní sílu. A teprve odtud se můžeme vydat na dobrodružnou cestu k nalezení sebe sama.
„Jsme sami, bez omluvy. Právě to mám na mysli, když říkám, že člověk je odsouzen ke svobodě.
Odsouzen proto, že se nestvořil sám, a přesto je svobodný, protože jakmile je jednou
vržen do světa, je zodpovědný za všechno, co činí.“ (Jean Paul Sartre)
Jak mandala vzniká a jak s ní pracovat.
Originální mandaly maluji na hedvábí. V této části mé terapeutické praxe se snoubí touha léčit, inspirovat a vyjádřit se skrze tvoření. Jde o spojení talentu a zkušeností; malováním přenáším abstraktní inspiraci do konkrétních forem. Ručně malovaná mandala či její reprodukce působí jako energetický harmonizátor a pomocník na cestě sebepoznání. Zpravidla s vámi vnitřně komunikuje, když ji soustředěně pozorujete. Meditace s mandalou se může stát běžným rituálem vašeho všedního dne. Zaměřte na několik minut pozornost do jejího středu, zároveň se soustřeďte na těle na místo jejího působení (na 1. čakru) a pak už se jen otevřte a odevzdejte svému vnitřnímu světu…