„Dokud neučiníme nevědomé vědomým, bude to nevědomé řídit náš život a my tomu budeme říkat osud.“ (C. G. Jung)
Jsou dva důvody, proč se tato Jungova citace objevila jako motto naší nové školy.
1. Když jsi dostatečně citlivý a vnímavý sám k sobě a k druhým a zároveň si dáš sám se sebou trochu víc práce, vidíš, jak se životní události a tvoje vztahové peripetie stále dokola stereotypně opakují. Musí tě tedy nutně napadnout otázka: je v mých silách to změnit, nebo ne?
2. Když dojdeš po dlouhé úvaze k názoru, že ano, že je to o tobě, máš polovinu práce takřka za sebou. Jedině s takovým přesvědčením má smysl vstupovat do jakéhokoliv hlubšího procesu sebepoznání.
Po 10 letech Školy sebepoznání jsem s tímto projektem skončil. Po roční pauze jsem školu nahradil Vztahovou akademií. Vedlo mě k tomu několik důvodů.
PRVNÍ byl osobní: už mě nebavilo to táhnout sám. Je mi 55 a mám za sebou víc jak 20 let práce, a pořád jsem v ní SÁM. Už nechci být sám, ale chci víc pracovat a sdílet se svými kolegy. Chci se s nimi dělit o starosti i o radost. Tak to je ten první důvod.
DRUHÝ vyšel z mých zkušeností. Jestliže nás někde tlačí bota, tak je to VIDĚT právě na vztazích. Tak jsem popřemýšlel jak všechno to sebepoznání napasovat právě na vztahy a vykašlat se na teorie o ničem. Na vztazích se všechno pozná. Hlavně to, co neukazujeme, před čím se schováváme a taky to, co o sobě říct a vědět vlastně raději ani nechceme. To všechno je venku ve vztahu s druhými poznat. Stačí citit, vnímat se a pak už je jednoduché naučit se poznávat sebe v druhých.
TŘETÍ mě tlačil dlouho v žaludku. Když člověk pracuje na vlastním přístupu k duši člověka, dává mu to smysl a vidí, že to funguje, úplně přirozeně z toho vyplyne, že by to rád někomu předal. A tak jsem si uvědomil, že „historky z natáčení“ jsou vždycky nejzajímavější. Došlo mi, že sice nemůžu nikoho naučit, jak má léčit sebepoznáním, ale můžu dát ven všechno to, co se mi při terapiích vevnitř ukázalo a jak se narodilo mé terapeutické hledisko a vlastně celý přístup. Tuto zkušenost jsem vložil do nového rámce a ve škole se o ní veřejně podělím. Zde mohu přenést svůj celistvý způsob práce na druhé.
ČTVRTÝ je pro mě ten nejvíc můj – je o spojení ROZUMU A CITU. Přístup, který jsem se roky učil funguje jen u citově rozvinutých a vnímavých jedinců. Je tu mnoho rozumných, ale zároveň citlivých a vnímavých lidí, kteří nehledají jen metody, ale umí a chtějí se setkat na lidské rovině s druhými, otevřít se a sdílet své nitro A o tom to celé je. Vztahová akademie není a nemůže být jen o akademickém intelektualizmu, ale ani jenom o sdílené blízkosti všech témat, které se nás tak hluboce lidsky každodenně dotýkají. Aby měla smysl, musí umět nalézat a předávat fungující nástroje pro poznání a hlavně praktická řešení. Jsem si vědom toho, že čas, který společně strávíme, může být příslovečným zlomem v procesu probuzení a v přístupu k sobě a k životu.
Vetkl jsem do Vztahové akademie to nejlepší, co mě v mém světě potkalo.
„Učiňme své vztahy vědomějšími, tedy svobodnějšími a šťastnějšími.“
Těším se na blízká setkání.
Pavel Špatenka